Specifika psychoterapie neheterosexuálních klientů

V tomto článku používám zkratku LGB místo obvyklejšího LGBT (které zahrnuje i transgender), protože nechci "míchat jablka s hruškami", tedy otázky sexuální orientace s otázkami genderové identity. Toto rozlišení je důležité, protože často vede ke zmatkům, bohužel i mezi některými terapeuty. 

Hned v úvodu je třeba zmínit, že každý člověk je jiný. To, že je někdo lesba, gay nebo bi neznamená, že automaticky sdílí se všemi ostatními LGB lidmi nějakou společnou charakteristiku a že by tedy mělo být k němu přistupováno podle toho, že "patří" do určité komunity. Navzdory své rozmanitosti ale sdílejí neheterosexuální lidé (spolu s příslušníky jiných menšin) zkušenosti s diskriminací a stigmatizací. Ostatně ze statistického hlediska jsou LGB lidé jednou z nejpronásledovanějších demografických skupin na světě. I když ve vyspělých zemích dosáhli určité úrovně právního uznání a ochrany, i v těchto zemích jsou stále předmětem škodlivých předsudků, diskriminace a násilí. Psychologické výzkumy je přehlížejí a odsouvají na okraj zájmu (viz článek Proč potřebujeme samostatný obor LGBT+ psychologie?)  a mnozí odborníci na duševní zdraví jim neposkytují dostatečně citlivé a respektující služby.

LGB lidé byli v minulosti démonizováni a ignorováni, lékaři byli vzděláváni v tom smyslu, že homosexualita je duševní nemoc. V roce 1990 ji sice Světová zdravotnická organizace ze svého Mezinárodního seznamu duševních chorob vyškrtla, nicméně homofobní postoje ve společnosti stále přetrvávají.

Dospívající lidé pociťující sexuální přitažlivost vůči příslušníkům stejného pohlaví i dnes čelí věcem, které by byly pro jejich heterosexuální vrstevníky nepředstavitelné. Heterosexuálním mladým lidem nikdo neříká věci jako:

• "to třeba přejde, teď ještě asi nevíš, čím vlastně jsi, jsi zmatený*á",
• "raději o tom nikde nemluv",
• "přece nechceš být celý život nešťastný*á", apod.

I pro ty, kteří svou sexuální orientaci později přijmou, je život v heteronormativní společnosti (tedy takové, která heterosexualitu pokládá za jedinou možnou plnohodnotnou variantu sexuální orientace) zdrojem značného stresu. Ve spojení s nedostatečnými občanskými právy a sociálním odcizením vyvolávají pocity bezmocnosti a vedou ke vzniku úzkostí a deprese. Více se o tzv. menšinovém stresu a jeho vlivu na zdraví se můžete dočíst ve článku: Víte, co je to menšinový stres?

A bohužel ani terapeuti vedení dobrými úmysly se nemohou tak snadno vymanit z vlivu mnoha nepřesných a negativních informací o LGB lidech, kterým dlouhodobě byli a stále jsou vystavováni a v důsledku toho pro ně může být obtížné s neheterosexuálními klienty pracovat.

LGB klienti potřebují terapeuty, kteří jsou kompetentní pro práci se všemi sexuálními orientacemi, kteří na vzájemnou přitažlivost mezi osobami stejného pohlaví (a jejich pocity a sexuální chování) nahlížejí jako na normálními variantu lidské sexuality. Je také důležité, aby rozuměli vlivu stigmatizace v rámci životů leseb, gayů a bisexuálních osob. Psycholog, resp. psychoterapeut LGB klientovi nepomůže tvrzením, že:

• "přece už je to u nás normální, tak není třeba z toho dělat big deal", nebo
• "tak se na svou sexuální orientaci tolik nezaměřujte a věnujte se jiným aspektům své osobnosti".

Opakem heteronormativního pojetí je tzv. afirmativní přístup, což je nehodnotící, nenormativní přístup respektující rozmanitost v oblasti sexuality (a v tomto případě také genderu). Oproti "pouhé" toleranci, kdy mi něco nevadí, ale nepovažuji to za "normální", nebo stejně hodnotné, byť to nedávám výslovně najevo, nebo si to ani nemusím uvědomovat, afirmativní přístup opravdově respektuje i nevětšinové identity, orientace či vztahová uspořádání jako stejně hodnotnou součást přirozené lidské rozmanitosti.

Závěrem: Pokud máte jinou než heterosexuální orientaci a uvažujete o psychoterapii, doporučuji obrátit se na terapeuta nebo terapeutku, kteří jsou v této oblasti kompetentní, uplatňují afirmativní přístup a aktivně tak pro vás vytváří bezpečné a respektující prostředí. Můžete se tak vyhnout případnému nepříjemnému zážitku či zklamání.