Kdo je psychiatr, psycholog a psychoterapeut?

Když se člověk necítí psychicky dobře, může být těžké se zorientovat v tom, na koho se obrátit. Psycholog? Psychiatr? Nebo psychoterapeut? Pojďme si v tom udělat jasno. 

Psycholog

Psycholog je jednoduše řečeno člověk, který na vysoké škole (např. na filozofické fakultě) vystudoval obor psychologie. Psycholog může pracovat v celé řadě odvětví - kromě klinických psychologů, kteří pracují ve zdravotnictví, mohou pracovat třeba ve školství, v sociální sféře, v marketingu, v personalistice a mnoha dalších oborech. Psycholog není lékař, a proto nemůže předepisovat žádné léky. Psycholog také není automaticky zároveň psychoterapeutem - pokud neabsolvuje navíc ještě psychoterapeutický výcvik.

Psychiatr

Psychiatr je lékař, tedy absolvent lékařské fakulty (konkrétně studijního programu všeobecné lékařství) s dalším navazujícím specializovaným vzděláním v oboru psychiatrie. Zabývá se diagnostikou a následně léčbou duševních onemocnění. Tato léčbe probíhá v dnešní době zejména psychofarmakologicky, tedy předepisováním léků.

Psychoterapeut

Tento pojem je poněkud problematický, protože v České republice stále chybí legislativní úprava vymezující psychoterapii jako samostatný obor. Můžete se tak setkat se dvěma přístupy.

Podle inkluzivnějšího pojetí je psychoterapeut je absolvent vysoké školy (obvykle některého z humanitních směrů jako jsou psychologie, pedagogika, sociální práce, teologie apod., nebo také zdravotnických směrů jako jsou všeobecné lékařství, ošetřovatelství, fyzioterapie ad.), který má navíc za sebou další specializované studium, které se označuje jako psychoterapeutický výcvik (obvykle pětiletý, s příslušnými akreditacemi) a je tedy kompetentní pomáhat lidem s řešením problémů a s komplexní změnou v jejich životech. Psychoterapeut tedy může být svým původním vzděláním zároveň psychologem nebo lékařem, ale také nemusí.

Můžete se ale také setkat jiným pojetím (exkluzivním), tedy s názorem, že skutečnou, "pravou" psychoterapii nelze vykonávat mimo zdravotnický systém a že psychoterapeut je jedině klinický psycholog, který vykazuje psychoterapii "na pojišťovnu".  

Kdo poskytuje psychoterapii a za jakých podmínek?

Psychologové ve zdravotnictví (pod odborným dohledem) nebo kliničtí psychologové (samostatně), kteří mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami vykazují v indikovaných případech psychoterapii jako úkon k proplacení příslušnou zdravotní pojišťovnou. Stejně tak je pojišťovnami hrazena psychoterapie u pacientů hospitalizovaných na psychiatrických odděleních, v psychiatrických nemocnicích, případně u pacientů docházejících do tzv. denních psychiatrických stacionářů. V neziskových organizacích je obvykle psychoterapie hrazena (nebo částečně dotována) z grantů a darů soukromých osob nebo firem. U soukromých psychoterapeutů si terapii hradí sám klient. V posledních letech mnohé zdravotní pojišťovny nabízí svým klientům alespoň příspěvek na psychoterapii provozovanou mimo zdravotnictví v soukromých praxích (podívejte se na nabídku Vaší zdravotní pojišťovny).

Jsou samozřejmě ještě další důležité aspekty psychoterpaie než ten, zda je hrazena pojišťovnou, či zda ji hradí klient přímo. Psychoterapeuti pracující ve zdravotnictví nechtě musejí volit "medicínský" přístup - to mimo jiné znamená, že musí stanovovat diagnózy. Kromě toho ekonomický tlak (plátců zdravotní péče) vede mnoho psychoterapeutů k tomu, že postupují jinak, než by postupovali, kdyby na ně pojišťovny netlačily. Naproti tomu psychoterpeuti v privátním sektoru psychiatrické diagnózy ke své práci až tak nepotřebují, a mohou si tedy dovolit vycházet spíše než z diagnóz ze skutečných životních okolností klienta, jeho individuálního příběhu a jeho individuálních potřeb.

Rada na závěr je tedy jednoduchá. Pokud chcete využívat skutečně kvalitní služby v oblasti duševního zdraví, zajímejte se vždy o to, zda člověk, který se označuje jako psychoterapeut (nebo zkráceně terapeut), má kromě vysokoškolského vzdělání absolvovaný také akreditovaný pschoterapeutický výcvik, případně zda je alespoň frekventantem takového výcviku. Neméně důležitý je i "lidský" dojem - klient si musí s psychoterapeutem "sednout" a cítit se s ním bezpečně.