Matka mi zasahuje do života

Když matka zasahuje příliš – a bolí to

Rodinné vztahy bývají plné lásky, ale někdy mohou být i zdrojem hluboké bolesti. Obzvlášť komplikovaný může být vztah s vlastní matkou. Mnozí z nás byli vychováváni v přesvědčení, že matku je třeba ctít a poslouchat za všech okolností. Co když se ale hranice mezi péčí a manipulací začne rozmazávat? Co když místo podpory zažíváme tlak, vinu a psychické vydírání?

Jak vypadá psychické vydírání ze strany matky

Psychické vydírání bývá nenápadné, ale velmi účinné. Matka může svým chováním vyvolávat pocit viny, nátlaku nebo zodpovědnosti za její štěstí. Typické věty mohou znít takto:

• "Kdybys mě měl opravdu rád, udělal bys to."

• "Jenom díky mně jsi vůbec tam, kde jsi."

• "Jestli odejdeš, tak mě to zabije."

• "Víš, jak mě to bolí, když mi tohle děláš?"

Takové věty v nás vyvolávají zmatek a nejistotu. Chceme být dobrými dětmi, nechceme matce ubližovat – a tak často ustupujeme na úkor vlastních potřeb. Dlouhodobě to však může vést k pocitům bezmoci, frustrace a ztráty sebevědomí.

Kde se to bere?

Manipulativní chování může mít různé kořeny. Někdy matka jedná takto nevědomě – sama zažila podobný vztah se svou matkou a jen opakuje naučené vzorce. Jindy se může jednat o její vlastní nejistoty, strach ze samoty, touhu mít věci pod kontrolou nebo snahu nevědomě naplnit své nenaplněné potřeby skrze dítě.

Důležité ale je: ani nešťastné dětství matky neospravedlňuje její manipulaci. Porozumění tomu, proč to dělá, může přinést soucit – ale nemělo by být překážkou v nastavení zdravých hranic.

Proč je to tak bolestivé?

Matka je první osoba, která nás v životě ovlivňuje. Její láska a přijetí jsou pro nás zásadní – a pokud jsou podmíněné poslušností nebo splněním jejích očekávání, můžeme si dlouhodobě nést pocit, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme.

To má vliv i na naše další vztahy. Pokud jsme zvyklí být "ti hodní", ustupovat, potlačovat vlastní potřeby, můžeme tento vzorec přenášet i do partnerských vztahů, práce či přátelství. Ztrácíme schopnost rozpoznat, kde končí zdravá pomoc a začíná manipulace.

Cesta ke změně

1. Uvědomění – Prvním krokem je rozpoznat, co se ve vztahu děje. Uvědomit si, že chování, které jsme považovali za normální, nás zraňuje.

2. Pojmenování pocitů – Připustit si vlastní zlost, smutek, frustraci. Nemusíte se za ně stydět.

3. Nastavení hranic – Je v pořádku říct "tohle mi není příjemné" nebo "nechci o tom mluvit". Hranice nejsou projevem nelásky, ale sebeúcty.

4. Omezení kontaktu – Pokud je vztah příliš toxický, může být na místě zvážit i omezení nebo přerušení kontaktu, minimálně do doby, než najdete zpět svou sílu.

Terapie jako podpora na cestě

Vztah s matkou je hluboce zakořeněný – a jeho změna bývá náročná. V terapii můžete bezpečně prozkoumat své pocity, naučit se rozlišovat mezi zodpovědností a vinou, a hledat nové způsoby, jak se vztahovat k sobě i druhým.

Terapie pomáhá:

• zpracovat bolest z minulosti

• najít odvahu k nastavení hranic

• posílit sebevědomí a sebeúctu

• naučit se komunikovat s respektem k sobě i druhým

Nejste v tom sami

Možná máte pochybnosti, zda si vůbec "můžete stěžovat", zda byste neměli být vděční, že vás matka vychovala. Tyto myšlenky jsou pochopitelné, ale neznamená to, že musíte dál žít ve vztahu, který vás zraňuje.

Pokud se cítíte v pasti, pokud vám vztah s matkou ubírá energii místo toho, aby vás posiloval – můžete se obrátit na mě. Nabízím vám bezpečné a respektující prostředí, kde můžete mluvit o čemkoli bez strachu z odsouzení. 

Společně najdeme cestu k tomu, jak se znovu postavit na vlastní nohy a budovat vztahy, které budou zdravé a podpůrné.